Jan Slánský

Ukázka rodinného památníku.

Datum narození 12. 4. 1947

Datum úmrtí 3. 9. 2025

Oblíbená píseň

Písnička, která k Jan Slánský patřila. Otevře se v novém okně na YouTube, aby šla spolehlivě přehrát.

Virtuální svíčky a květiny

Zapáleno 3 🕯️ a položeno 2 💐.

Typ pozdravu: 🕯️ Svíčka 💐 Květina

Tvoje jméno (nepovinné)

Krátký vzkaz (nepovinný) 0/200

Svíčku můžeš kdykoli zapálit znovu, vzkazy jsou viditelné jen na této stránce.

Poslední tiché pozdravy

💐

18. 2. 2026 Anonymní
💐

18. 2. 2026 Anonymní
🕯️

18. 2. 2026 Anonymní
🕯️

18. 2. 2026 Anonymní
🕯️

17. 2. 2026 Anonymní

Můj Táta

Tátu si budu navždy pamatovat jako klidného a silného člověka. Nebyl to muž velkých slov, ale velkých činů. Když něco slíbil, platilo to. A když bylo potřeba, vždycky stál za námi.

Učil mě obyčejné věci – jak držet slovo, jak pracovat poctivě a jak se nikdy nevzdávat. Pamatuju si, jak jsme spolu chodili na procházky kolem jezera. Moc jsme toho nenamluvili, ale vlastně to ani nebylo potřeba. Stačilo být spolu.

Měl rád knihy, zahradu a ticho domova. Nejvíc ale miloval rodinu. Vždycky říkal, že to nejcennější, co člověk má, jsou lidé kolem něj.

Chybíš mi, tati. A děkuju Ti za všechno, co jsi mi dal.

Takhle si ho pamatuju nejvíc.

Tuhle fotku jsem vyfotil jedno odpoledne u jezera. Táta tam chodil často. Říkal, že voda člověka uklidní a že když se dívá na hladinu, všechno se nějak srovná.

Ten den bylo pod mrakem, ale jemu to nevadilo. Měl rád i takové počasí. Šli jsme pomalu po té cestě kolem vody, bez spěchu. Zastavil se, podíval se na mě a usmál se tím svým klidným způsobem. Ne okázale. Jen tak, jak to uměl jen on.

Když se dnes dívám na tuhle fotku, vidím víc než jen obyčejnou procházku. Vidím muže, který celý život držel rodinu pohromadě. Člověka, který nepotřeboval být hlasitý, aby byl silný.

❤️ Co měl rád.

Táta měl rád ranní kávu u stolu, práci na zahradě, dlouhé procházky a chvíle, kdy jsme byli všichni spolu. Měl rád klid, ale nikdy nebyl lhostejný.

👨‍👩‍👧 Vzkaz rodiny

Děkujeme Ti za domov, který jsi vytvořil.
Za jistotu, kterou jsi nám dával.
Za lásku, která zůstane navždy.

Tvůj syn a celá rodina.

Některé cesty končí, ale pouto trvá dál.

Tátu si pamatuju hlavně takhle.

Tátu si pamatuju hlavně takhle – s knihou v ruce a brýlemi lehce sklouznutými na nose. Čtení pro něj nebyl jen koníček. Byl to jeho svět klidu.

Často seděl v křesle u okna, světlo mu dopadalo na stránky a on byl úplně ponořený do příběhu. Občas se zastavil, pousmál se nebo si jen tak zamyšleně povzdechl. Nikdy jsem přesně nevěděl, co čte, ale věděl jsem, že ho to naplňuje.

Jako malý jsem si k němu sedával. Neříkal jsem nic, jen jsem tam byl. A dnes mi dochází, že právě v těch tichých chvílích mě učil nejvíc – že člověk nemusí být hlučný, aby byl silný. Že klid je hodnota. A že čas věnovaný sobě i druhým je to nejcennější.

Když se dívám na tuhle fotku, vidím muže, který celý život hledal moudrost nejen v knihách, ale i v lidech kolem sebe.

Citát

„Některé cesty končí, ale pouto trvá dál.“

Vzpomínky – video, audio a fotky

Můžeš si pustit nahraná videa / audio vzkazy a prohlédnout další fotografie.

Video vzpomínky

Audio vzpomínka

Sdílet s rodinou a přáteli

Odkaz můžeš poslat komukoli z rodiny, či přátelům.

✉️ Poslat e-mailem

„Zůstává ve smaragdovém klidu našich vzpomínek.“

Památník života · vytvořeno v Djangu