Jmenuji se Karel a jsem autor Památníku života. Nápad na tento web nevznikl od stolu, ale ve chvíli, kdy jsem pomáhal vyklízet pokoj po starém pánovi, který nedávno zemřel.

Mezi věcmi jsem našel fotoalbum. Byly v něm desítky fotek – dětství, mládí, rodina, dovolené, obyčejné chvíle i velké okamžiky. Celý jeho život složený v jednom albu, které už by nejspíš nikdo neotevřel.

Album jsem vzal a zeptal se jeho manželky, co s ním má být. Podívala se na mě a klidně řekla: „To vyhoďte do popelnice.“

V tu chvíli mě to zasáhlo. Bylo mi líto, že celý lidský život – všechny ty roky, příběhy a vzpomínky – mají skončit v popelnici jen proto, že už není, kdo by si album nechal. Odtud vznikla myšlenka digitálního místa, kde vzpomínky nezmizí jen proto, že pro ně nezbylo místo ve skříni.

V Památníku života může rodina uchovat nejen fotky, ale i to, co člověk vytvořil, dokázal nebo po sobě zanechal – dovednosti, práce rukou, malé i velké činy, projekty, na které může být pyšný. Je škoda, když se o nich dozví jen jedna generace. Tady mohou zůstat i pro další – klidně i pro ty, kteří se narodí až později.

Památník života má být právě tím místem: fotky, příběhy, hlasové vzkazy, videa a osobní deník, který může zůstat soukromý, být veřejný, nebo sdílený jen přes tajný odkaz.